Pracovní - Vtipy
"Kdo tu čučí jako tele, z toho vyroste vůl."
Pracovní vtipy
Ptají se pana Nováka u přijímacího pohovoru:
"A jakým jazykem mluvíte?"
"Tím, co mám v hubě!"
Úředník na penzi potká svého někdejšího šéfa, který je ovšem také už v důchodu.
"Šéfe, nemohu žít bez práce. Koupil jsem si ve sběru pár kilogramů spisů a doma je zpracovávám."
"Výborně! Až je vyřídíte, přineste mi je prosím k podpisu."
"A jak se to otvírá?" ptá se pan Novák v obchodě.
"Nebojte návod je uvnitř."
Cesťáci s hygienickými potřebami vyzvídají na svém kolegovi, čím to je, že dokáže prodat dvakrát tolik, než ostatní.
Ten se jim svěří: "Je to prosté. Vezmu parádní stříbrnou mísu, naplním ji čerstvými psími hovny. Pak to pečlivě obložím čerstvými snítkami petržele, řapíky celeru, olivami a tenkými kolečky červené papriky. Odjedu s tím na letiště, postavím mísu na stoleček s elegantním vyšívaným ubrusem. Všem kolemjdoucím nabízím na kousku oplatky vzorek na ochutnání. Jakmile si někdo ukousne, většinou vyjekne "Ježišikriste!! Tohle chutná jako HOVNO!!" Já odpovím: "Ano, pane! To je PŘESNĚ ono! Nechcete koupit kartáček na zuby?"
"Jak ti jde obchod?"
"Díky, špatně. Denně mám deficit dvěstě korun."
"A z čeho žiješ?"
"Každou sobotu mám zavřeno."
V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše:
Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problémů nastartuje.
"Co jsem dlužen? ptá se majitel vozu.
"Dvě stě korun."
Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Oppenheimer sedne a napíše:
Tři rány kladívkem 5 Korun.
Vědět kam 195 Korun.
Celkem 200 korun.
K řezníkovi přijde zákaznice s pěkným černým a střapatým pudlem.
"Paní," povídá řezník s úsměvem kata, "kde má ten rozkošný psík pusinku?"
"Ach, pane řezník, chcete mu dát kousek salámu?"
"To ne, pani! Chci ho nakopnout, protože psi do obchodu nesmí!"
Kongres stavbařů:
Francouz se chlubí: "U nás stavíme tak rychle, že ráno jedu do práce kolem louky a odpoledne domů už kolem nový automobilky."
Ital na to: "Já jedu ráno do práce a nic, a když se vracím, tak tam stojí nová textilka a z práce jdou ženský v šatech, co tam vyrobily."
Čech se nedá: "U nás začnou zedníci ráno v osm stavět pivovar, a v deset už jsou namazaný."
"Manželka vzkazuje, že rybu už koupila," oznamuje prodavačka, když přijde k večeru neúspěšný rybář k jejímu obchodu.
Ptá se vedoucí úseku své podřízené:
"Myslíte na to, co já?"
"Jo, ale ne s vámi!"
